Podzimní sluníčko i vítr v Krkonoších

Čtení na: 8 min.

Na státní svátek 28. října panuje často už poměrně nevlídné počasí, ale letošní podzim se skutečně vydařil a stejně tak i náš prodloužený víkend v Krkonoších.

Odjezd

Vyjíždíme večer před státním svátkem. Stejný nápad ale má víc lidí, a tak je provoz na dálnici zpočátku dost hustý, nicméně jak se vzdalujeme od Brna, tak ubývá i aut. Cílem naší cesty je chata v Horních Albeřicích, malé obci ležící přímo v Krkonošském národním parku. Přijíždíme poměrně pozdě večer, takže jen sundáváme kola z nosiče a zanedlouho jdeme spát.

Trutnov Trails

Ráno po snídani řešíme rébus, jak se co nejefektivněji dostat na začátek Trutnovských trailů. Jsme tady tři s horskými koly, máme nosič na 2 kola, ale k dispozici je také nosič na 4 kola. Poté, co ho předěláme na moje auto, tak zjišťujeme, že má jiný typ elektrické zásuvky a redukci nemáme, takže zase zpátky do bodu “nula”. Nakonec se nedá dělat nic jiného, než jet dvěma auty. Naštěstí Trutnov není až tak daleko. Nedaří se nám však najít přesnou polohu parkoviště, Google nás místo toho navádí podle souřadnic úplně někam jinam, ale nakonec přeci jen přijíždíme na oficiální parkoviště Trutnov Trails a můžeme vyrazit. Mimochodem parkoviště je zde: https://mapy.cz/s/nefalosuhe.

Protože nejsme žádní profíci, tak z nabídky zdejších trailů volíme spíše modré či červené barvy a zdá se nám, že občas i zdejší modrá dovede být náročnější. On už první krátký sjezd od parkoviště nám připadá dost náročný možná i proto, že není úplně ideálně upravený a dokonce ani zakreslený v mapě, takže kdo ví, jestli se jedná vlastně o oficiální úsek. Pokračujeme po asfaltu do vesnice Lhota, ale ještě před ní odbočujeme na stoupací trail, který nás poměrně dlouho vede nahoru. Nejprve po klasické cyklostezce, později se mění na tzv. Panský stoupák, který je místy technicky náročný díky množství kamenů.

Jakmile dorazíme nahoru na rozcestí Čížkovy kameny, vybíráme si nejprve modrý Kozí trail, který jen občas přechází v červenou barvu. Tímto trailem jedeme až téměř dolů, ale jakmile narazíme na druhé křížení cyklostezky “Baudišův krpál”, využíváme ji k našemu návratu nahoru. Opakujeme si začátek Kozího trailu, který je nyní mnohem zábavnější, ale po pár set metrech odbočujeme na “Floutek”. Jedná se již podle názvu o “flow” trail a po většinu času se dá jet mnohem rychleji než na Kozím trailu, jehož povrch často vylepšovaly kameny různých velikostí. Floutek má však také řadu pasáží, ve kterých alespoň z mého pohledu vypadá dost náročně, ale nakonec se dá sjet.

Po příjemném sjezdu následuje pořádný kopec, tentokrát na Markoušovickou rozhlednu. Tento stoupák je opravdu výživný, a tak si cestou dáváme i krátký odpočinek věnovaný prohlídce jednoho z mnoha zdejších bunkrů. Není bez zajímavosti, že trail, který těsně za rozhlednou začíná, nese název “Bunkr trail”. Návštěva zdejší rozhledny je určitě pěkným zpestřením dne, který se už ale pomalu krátí, a tak jedeme dolů. Osobně se mi tento trail moc nelíbí, často narážíme na obrovské balvany a občas není cesta ani pořádně vidět. Ale chápu, že pro zkušenější bikery to musí být zábava. Část trailu vedoucí přes pastviny musíme dokonce objíždět přes cyklostezku, takže si spoustu metrů sjíždíme dolů po asfaltu, abychom si je pak mohli opět nastoupat. Závěrečná část trailu už je ale opět zábavnější, a tak končíme náš den v restauraci v nedaleké základně Trutnov Trails.

Podtrženo sečteno, v nohách máme 30 kilometrů a přes 800 výškových metrů, ale pocitově to vypadá tak na dvojnásobek. Ono totiž i ty sjezdy jsou náročné, a tak nám fakt stačí.

Download file: Trutnov_Trails.gpx

Na kole tentokrát po silnici

Následující den jedeme opět na kole, ačkoliv jsme si říkali, že by byla dobrá změna, ale nikdo s námi na Sněžku nechtěl. Volíme ale oproti včerejšku poněkud odlišný profil trati. Zatímco včera to byla jízda v terénu, dnes jedeme čistě po asfaltu, i když tedy máme horská kola. Začátek cesty je pěkně do kopce včetně extrémně prudkého úseku za Malou Úpou. Pokračujeme až nahoru na Pomezní Boudy. Po krátké pauze sjíždíme dolů, ale jaksi se necháváme unést rychlou jízdou dolů, a tak musíme trochu neplánovaně pozměnit svou trasu. To však nic nemění na tom, že nakonec sjíždíme až ke Spálenému Mlýnu, od kterého jedeme asi nejhezčí úsek dnešního dne do Pece pod Sněžkou. Tato cesta křižuje některé sjezdovky, otevírají se tak krásné výhledy do krajiny. Navíc je dneska opravdu krásně, takže cesta i přes občas prudké kopce opravdu stojí za to.

V Peci pod Sněžkou si dáváme alespoň polévku v restauraci u hotelu Hvězda, jinak jsme dobře vybaveni vlastními “svačinami”, ale teplé jídlo se vždycky hodí, navíc Slunce pomalu ale jistě slábne a naopak vítr zesiluje. To se projevuje cestou z Pece dolů. Sice jedeme pořád z kopce, ale jaksi to nejede. Navíc i přes spoustu vrstev oblečení to občas profoukne a rukavice by se taky hodily lepší. Pro závěrečný výjezd nahoru k chatě zase musíme pár vrstev shodit, taková je zkrátka cyklistika během pozdního podzimu.

Večer si v chatě zpestřujeme vyřezáváním dýní, blíží se totiž Halloween. Vzhledem k tomu, že v okolí tento svátek asi nikdo příliš neprožívá, máme nejspíš nejlépe vyzdobenou chatu v širém okolí. Na závěr dne si ještě fotím hvězdy s nadějí, že třeba zachytím nějaký náznak polární záře, kterou na tyto dny “slibují” nejrůznější česká média. Bez úspěchu.

Download file: Pomezn_Boudy_Pec_Mar_ov_Albe_ice.gpx

Na větrnou Sněžku

V sobotu vyrážíme na Sněžku. Osobně jsem byl na Sněžce jen jednou a navíc v mlze, kdy nebylo vidět na krok, takže jsem měl velkou motivaci. Byl tady i nápad podívat se na východ Slunce, ale ten jsme nakonec zavrhli, a tak vyrážíme až po snídani, parkujeme v Peci a nahoru jdeme klasickou cestou přes Obří Důl. Cestou se necháváme zlákat na medovinu. Až vidíme, že “porce” je dvojnásobná a chuť až příliš sladká, tak trochu litujeme. Větší dávku cukrů jsem do sebe v životě tak rychle nedostal. Alespoň máme energii na výšlap, a tak cesta rychle plyne. Tedy až do momentu, než dorazíme na hřeben.

Tam totiž neskutečně fouká. Na chvíli se schováváme v polské chatě, ale za chvilku už pokračujeme jednosměrnou turistickou stezkou na Sněžku. Škoda, že spousta ostatních turistů tohle značení nechápe. Na vrcholu se jen pár krát vyfotíme a přemýšlíme, jestli nebude lepší jít rovnou dolů přes Růžohorky a nebo se budeme držet původního plánu. Nakonec je rozhodnuto: vítr nám nevadí a vracíme se po hřebeni směrem na Luční boudu. Je pravda, že cestou přes Úpské rašeliniště už tolik nefouká a cesta je o něco příjemnější. V Luční boudě si dáváme krátkou přestávku a něco malého na zub za docela hodně peněz. Osobně mě překvapuje, jak je Luční bouda velká. Tak obrovskou budovu jsem kousek od Sněžky opravdu nečekal.

Dlouho se nezdržujeme a míříme přes Výrovku a Richtrovy boudy zpět do Pece, kde si v restauraci Hvězda tentokrát dáváme všichni večeři a musím pochválit zdejší rychlou a milou obsluhu a také kvalitu a na zdejší poměry i příznivou cenu jídla. Někteří z nás věří, že dnes už opravdu uvidí i polární záři, ale my se nenecháme zlákat a raději si po dnešní více než 20 kilometrové procházce jdeme odpočinout. Večer se pak dozvídáme, že polární záře stejně opět nebyla, takže naše rozhodnutí bylo správné 🙂

Download file: V_trn_Sn_ka.gpx

Cesta domů přes Les Království

Po úklidu chaty se pomalu všichni vydávají na cestu domů. Je však neděle a cesta by neměla trvat déle než tři hodiny, takže by měl být prostor pro nějaké zastávky. Nejprve se chceme zastavit v Trutnově na kávu. Bohužel se ale v Trutnově nedá zaparkovat. Náměstí a přilehlé uličky projíždíme hned několikrát, ale bez úspěchu. Nechceme nechávat auto někde dál bez dohledu, protože vezeme kola, takže bohužel tímto naše návštěva města končí dřív, než začala.

Dlouhodobě jsem chtěl navštívit vodní nádrž Les Království a konečně nastává ta správná příležitost. Malá rada pro budoucí návštěvníky, pokud chcete na hráz přehrady, nezadávejte do Google map “Les Království”, jinak vás mapy navedou někam doprostřed přehrady. Lepší je zadat například “Přehrada Les Království “. Po malé zajížďce tedy přijíždíme na hráz, přes kterou se dostáváme na druhou stranu a parkujeme na oficiálním parkovišti, i když v okolí se zdá, že si každý parkuje v podstatě, kde chce. Hráz je moc pěkná, ale fotky by byly určitě lepší například z dronu, kterého jsem ale kvůli větru vůbec nebral. Asi nejhezčí je ale dům hrázného, který byl nedávno rekonstruován, stejně tak i věžičky na samotné hrázi. Nedaleko je v provozu už jen Občerstvení Na Vyhlídce, ale vzhledem k tomu, že je po sezoně, tak nabízí v podstatě jen smažený sýr.

Na jídlo si tedy musíme trochu počkat. Bohužel jedeme přes velmi malé vesnice, ve kterých opravdu nic není, a tak máme štěstí až v obci Stěžery, kde se nachází pivovar Beránek s restaurací. Musím uznat, že čekání se vyplatilo. Po dobrém jídle už prakticky bez zastávky jedeme až do Brna.

Napsat komentář