Na Srí Lance jsme byli na přelomu listopadu a prosince. Co se týká počasí, není to úplně ideální období a občas zapršelo (hlavně večer), ale na druhou stranu jsme se tím vyhnuli největšímu náporu turistů (období kolem Vánoc až někdy do března). Každopádně doporučuji Srí Lanku navštívit co možná nejdřív, dokud tam ještě nejsou obrovské hotelové komplexy a miliony turistů…
Den po dni
Chtěl jsem opět skloubit odpočinek někde na pláži s turistikou, a tak jsme si 14 dní rozdělili zhruba na dvě poloviny. Takže ve zkratce první týden pláže na jihozápadě země a pak přesun a cestování v centrální oblasti.
Den 1: Přílet a přesun do Hikkaduwy
Krátce se zmíním ještě o letenkách, protože jsme kupovali dost pozdě, tak nebylo moc na výběr a letěli jsme s Aeroflotem. Člověk rozmlsaný společnostmi jako Qatar Airways nebo Emirates tak musí trochu zmírnit svá očekávání a opravdu let brát jen jako nutnost přepravit se z bodu A do bodu B, ideálně bez komplikací. Na trase Praha – Moskva – Colombo se to podařilo.
Po příletu na letiště jsme si vyměnili nějaké peníze (asi 5 směnáren vedle sebe, všechny stejný kurz) a koupili jsme si místní SIM kartu. Tohle určitě všem doporučuji, měl jsem 7,5 GB předplacených dat a nějaké místní volání (i když dalo se s tím volat i do Evropy) za zhruba 100Kč. Opět velká nabídka různých operátorů, klasicky každý tvrdí, že má to nejlepší pokrytí, ale kdo ví. My jsme zvolili Airtel, s pokrytím to bylo v pořádku, skoro všude dostatečně rychlý internet.
Protože Colombo mě osobně nijak zvlášť nelákalo, hned první den jsme se přesunuli do Hikkaduwy. Z letiště do Colomba autobusem (asi 200Rs.) a pak za podobnou cenu vlakem. V Colombu je potřeba přestoupit z autobusu na vlak, ideální příležitost poprvé využít data, jedná se asi o 10 minut dlouhou procházku, takže se to dá zvládnout pěšky i s batohy. Vlak byl v neděli odpoledne dost přeplněný, a tak jsme si sedli asi až na posledních 30 minut cesty. Na místě pak tuk-tuk, který nás zavezl až do prvního hotelu (bohužel byl asi 3 kilometry od nádraží, takže nás to stálo 300Rs.).
První ubytování super, sice na místní poměry o něco dražší (25 USD za pokoj za noc), ale s výbornou snídaní a celkově moc pěkný pokoj. Šli jsme se ještě před západem slunce podívat na pláž (asi 5 minut chůze) a zrovna ten den se opravdu podařil, posuďte sami…
Den 2: Šnorchlování Hikkaduwa
Ještě bych měl upřesnit, že naše ubytování se nacházelo u pláže Narigama. Krásně široká a několik kilometrů dlouhá pláž s obrovskými vlnami, vhodná na surfování spíš ale pro zkušené surfaře. Pláž Hikkaduwa byla vzdálena asi dva kilometry a svou polohou ukryta za útesy, takže takřka bez vln. Nakonec jsme se nechali ukecat od místního naháněče turistů k asi hodinovému výletu katamaránem za 2000 Rs. Plavba vskutku zajímavá, až se divím, že jsme se v těch vlnách nepřevrátili, až jsme se nakonec dostali k něčemu, co se nazývá korálovým útesem, ale první pohled pod hladinu naznačil, že korály tam vlastně ani nejsou (údajně zničeny při tsunami 2004). Pár ryb tam přeci jen bylo, ale pokud to srovnám s indonéským Gili Air, tak nic moc. Pár záběrů podmořského světa jsem propašoval do svého videa ze Srí Lanky: https://www.youtube.com/watch?v=m37uAWHKqd0
Den 3: Pláž Narigama
Pobyt v našem prvním hotelu jsme ještě o den prodloužili a další den strávili na pláži Narigama. Jak už jsem zmínil výše, na plavání to určitě není, vlny mají obrovskou sílu a silný zpětný proud, tak je potřeba na to dávat pozor. Celá oblast Hikkaduwy byla docela hezká, nápisy v azbuce a čínských znacích prozrazovaly, na které turisty cílí. Pokud chcete trochu ušetřit a pochutnat si na místních specialitách, tak doporučuji Mihira Rotty Restaurant nebo také “restauraci” naproti. Obě jsou to klasické místní restaurace, ve kterých se zaručeně dobře najíte a i když nebyla hlavní sezóna a všechny dražší podniky byly naprosto prázdné, tady bylo vždy plno…
Den 4: Přesun do Unawatuny a návštěva Galle
K přesunu do Unawatuny jsme se nechali ukecat a využili služeb bratrance majitele prvního hotelu. Sice to bylo asi 100x dražší než autobus, ale budiž. Rozpočet to ani tak nezruinuje (2000 Rs.). Unawatuna je další pobřežní městečko s pěknou pláží, kde jsou poměrně malé vlny a je tedy vhodná i k plavání. Ono také nic moc jiného se tam dělat nedalo. Celkem blízko bylo také na místní poměry větší město – Galle. Se svou historickou pevností a typickými koloniálními uličkami určitě zajímavé zpestření. Cesta autobusem tam trvala jen pár minut a byla prakticky zadarmo.
Den 5: Unawatuna
Hezká pláž, všude spousta obchůdků a restaurací. Pěkné místo pro pozorování západu slunce se nachází u chrámu Devol Devalaya. Kousek dál jsou pak další chrámy, pagody a různé menší zálivy.
Den 6: Weligama
Do Weligamy jsme se tentokrát už přepravili místní dopravou, konkrétně autobusem. Už na první pohled místní pláž nebudila tak příjemný dojem než obě předchozí. Velmi jemný písek, všudypřítomné stoky a potůčky přinášející špinavou vodu z města do moře. Dlouhá pláž plná půjčoven surfů a relativně malé vlny – ideální kombinace pro začátečníky. A také je možné si tady s místními zahrát přímo na pláži volejbal. Kdokoliv jde okolo, tak se na chvíli zapojí do hry, pak zase odejde, a tak se může stát, že občas hraje v jednom týmu třeba i 8 hráčů, zatímco na druhé straně třeba polovina. Začíná se každý den ve 4 a hraje se do západu slunce…
Den 7: Pokus o surfování ve Weligamě
Tím, že přístup do vody byl dost pozvolný a vlny se zdály být malé, byla tato pláž vhodná i pro nás – surfaře začátečníky. I když už jsem to poprvé na pár minut vyzkoušel na Bali, tak jsem se tehdy nestihl u surfu vyfotit. A tak tentokrát, i když to opět nebyla žádná sláva a vydržel jsem asi půl hodiny a vypil asi litr mořské vody, jsem se aspoň nechal vyfotit. Příjemná byla opět cena za půjčení prkna – 250 Rs. za hodinu.
Den 8: Přesun do Ella a výstup na Little Adam’s Peak
A konečně začínala zábava. Poté, co jsem se v noci moc nevyspal, protože ve Weligamě jsme měli suverénně nejhorší ubytování na Srí Lance, nás čekala také nejnáročnější cesta. Takže už kolem 6:30 ráno autobusem do Matary a poté autobusem 31 do Elly. Dohromady asi 6 hodin cesty doplněné o kulturní zážitek v podobě místních hitů z reproduktoru kousek od našich hlav. Celá tahle sranda stála 350 Rs.
V městečku Ella, což je místní variace na Špindlerův Mlýn, jsme měli zamluvené ubytování Nature Paradise, takže to bylo kousek dál od centra a majitel nás přijel vyzvednout k autobusu. Jako “welcome drink” jsme dostali čaj a sušenky, celou dobu jsem čekal, že z okolích stromů na nás skočí opice a sušenky ukradne, ale naštěstí se tak nestalo. A protože bylo ještě docela dost času a krásné počasí, vydali jsme se na “Little Adam’s Peak”, což je taková místní Sněžka. Cestou jsme narazili na zájezd českých důchodců, takže to, že se nejedná o Sněžku, prozradila jen absence Poláků. Ostatně národnostní složení turistů se dost měnilo v závislosti, kde jsme zrovna byli. Na plážích byla velká převaha Rusů, v horách naopak vládli Němci, ale zpět k tomu podstatnému. Výšlap na “Little Adam’s Peak” je asi hodinová záležitost, výhled je opravdu nádherný a určitě to stojí za návštěvu.
Den 9: Ella Rock a Nine Arch Bridge
Následující den byl program trochu náročnější. Okolí poskytuje spoustu možností na různé výšlapy a měli jsme jen jeden den, takže hned ráno jsme vyrazili na Ella Rock, což už je o něco zajímavější a náročnější. Za prvé převýšení i terén už vyžaduje i lepší obuv a za druhé hrozí, že budete trochu bloudit. Nám se podařilo minout hned první odbočku, možná právě proto, že zrovna začalo pršet. Jedná se o horskou oblast (více než 1000 m.n.m.), takže změny počasí jsou na denním pořádku. Po krátkém bloudění jsme nakonec dorazili nahoru. Vrchol byl zahalený do bílých mraků a mlhy, ale občas se před námi vynořil fantastický výhled do krajiny. Nahoře jsme koupili nejlevnější ovocný džus na Srí Lance za 200 Rs., takže bez vysokohorské přirážky…
Druhým cílem dne byl “Nine Arch Bridge”, tedy slavný devíti obloukový most. Tady musím přiznat, že mnohem jednodušší by bylo ho navštívit den předem, protože od Ella Rock je dost daleko, ale nedalo se nic dělat. Je to další “must have” záležitost. Bohužel jakmile jsme dorazili k mostu, spustil se asi nejhorší déšť, který jsme na Srí Lance zažili. Jsem rád, že jsem se dobře vybavil a měl s sebou pončo, ideální na místní podmínky. Zpět k našemu ubytování jsme šli po kolejích, dohromady za celý den jsem ušel 30000 kroků, tedy zhruba 20 kilometrů.
Den 10: Vlak Ella – Kandy
Následující den nás čekal přesun vlakem do Kandy. Ale trasa Ella – Kandy, to není jen tak obyčejná cesta vlakem, ale neskutečný zážitek. Za 300 Rs. jde asi o 6 hodin trvající cestu, která se klikatí horským terénem a poskytuje úžasné výhledy. V nejvyšším bodě cesty už bylo díky nadmořské výšce kolem 2000 m.n.m. docela chladno, všude okolo čajové plantáže a nádherná zelená krajina. Asi nemá cenu popisovat, mrkněte na fotky nebo na video: https://www.youtube.com/watch?v=m37uAWHKqd0
Den 11: Dambulla – jeskynní chrám
V Kandy jsme se příliš nezdržovali. Sice jsou tam nějaké památky, ale nic, co by nás oslovilo. Je to poměrně velké město uprostřed země, dost chaotická doprava, západní obchody, KFC, Pizza Hut atd. Takže hned další den jsme se autobusem přesunuli do Dambully a tam jsme se ještě v ten samý den šli podívat do místního jeskynního chrámu na sochy budhy. Mají jich tam asi 150, takže každý si vybere… i když není to zadarmo, vstupné bylo 1500 Rs. Město samotné mi přišlo méně turistické, ale možná to bylo jen tím, že ještě nezačala sezóna.
Den 12: Sigiriya
Sigiriya, nebo-li Lví skála, je dost možná největší turistické lákadlo na celé Srí Lance. Tahle skála uprostřed jinak docela rovné země totiž skrývá také skalní malby (bohužel, zákaz focení) a nahoře zbytky chrámu. To vše za pouhých 30 dolarů… Z Dambully jsme jeli klasicky autobusem a cestou ke skále jsme nepotkali jediného turistu. Ostatní (většinou Asiaté) se totiž nechali dovést autobusy až před hlavní vstup. Nahoru už však musí každý po svých a čeká ho 1200 schodů. Nahoře opět fantastický výhled…
Den 13: Zpět k pobřeží
Další den byl ve znamení cestování opět autobusy. Dostat se z Dambully do Negomba není až tak lehké a je potřeba přestoupit v Kurunegale. Na autobusových nádražích to bývá dost chaotické, ale vždy stačí říct prakticky komukoliv, kam chcete jet, a on už vám poradí. Do Negomba jsme nakonec přijeli docela brzy, ale je dobré počítat raději se zdržením.
Den 14: Negombo
Negombo je město kostelů. Srí Lanka je dost různorodá co se týká náboženství. Vede budhismus, pak hinduismus, ale žijí zde i muslimové a zdá se, že všichni křesťané právě v Negombu. Obrovská výhoda tohoto města spočívá v jeho poloze. Leží jen několik kilometrů od letiště, a tak zde spousta turistů tráví své první či poslední dny na ostrově. Jinak zde prakticky nic není, pouze docela špinavé moře a předražené restaurace. Naopak suvenýry až tak drahé nebyly, a tak jsme utratily poslední peníze právě za čaje, koření a další drobnosti…
Den 15: Odlet domů
V neděli ráno nás čekal odlet. Chtěli jsme snídani na 8 ráno, ale majitel hotelu musel do kostela, a tak nás přesvědčil, že na letišti bychom měli být ještě o hodinu dřív. Cestou domů jsme si udělali výlet tak 150 kilometrů za Moskvu, pak teprve jsme dostali povolení k přistání, což znamenalo nakonec více než hodinové zpoždění. Na letišti vládl samozřejmě chaos, potřebovali jsme ještě palubní lístky na let do Prahy, nakonec jsme to stihli, ale jak se ukázalo v Praze, naše zavazadla už ne (naštěstí nám je přivezli následující den).
Rozpočet a orientační ceny
Celkově mě dva týdny na Srí Lance vyšly na zhruba 24000 Kč. Z toho největší náklad byla letenka (13800 Kč), pak samozřejmě vízum, pojištění atd. Takže samotný pobyt na Srí Lance pak vychází na nějaké 4000 Kč na týden, což si myslím, že je přijatelná částka. Vždy jsme měli kvalitní ubytování s klimatizací (kromě Ella, tam nebyla potřeba).
- Jídlo (kottu roti): 400 – 600 Rs.
- Rice and curry: 300 – 400 Rs.
- Polévka: 300 Rs.
- Džus: 200 – 400 Rs.
- Coca-cola: 100 Rs.
- Pivo ve Wine Store: 160 – 200 Rs.
- 1 Rs. je asi 0,15 Kč
Lidé
Obyvatelé Srí Lanky jsou většinou milí a usměvaví. Nejčastěji začínají konverzaci slovy “You from?“. Českou republiku většinou znají, cení si naší pomoci po tsunami v roce 2004. Na první pohled se zdá, že je to bezpečná země, ale ještě donedávna zde byla vleklá občanská válka, takže ne všichni budou tak mírumilovní…
Angličtina je vedle sinhalštiny a tamilštiny nejpoužívanější jazyk na Srí Lance a téměř všechny nápisy jsou tedy psány ve všech třech jazycích a anglicky se skutečně domluvíte všude…
Co vyzkoušet?
- surfing
- místní ovocné nápoje (nejlepší příchuť passion fruit)
- místní dopravu
- čaj
Shrnutí
Srí Lanka je určitě místo, které se vyplatí navštívit a za sebe musím říct, že bych jel klidně znovu, i když obvykle na stejné místo nejezdím 2x. Přeci jen ještě jednou bych se rád podíval do horských oblastí ve středu ostrova, na Adam’s Peak nebo Horton Plains a pak samozřejmě na severovýchod země, kde jsme vůbec nebyli. Místní obyvatelé jsou příjemní lidé, místní jídlo mi chutnalo, i když chápu, že to nemusí sedět každému. I když jsem většinou jedl jen kottu roti, tak vždy to chutnalo trochu jinak a byl to svým způsobem originál. Určitě zajímavé můžou být i místní safari, ale tím, že jsem byl ve stejném roce v Tanzanii, tak už jsem těch slonů měl fakt dost. Ale myslím, že na Srí Lance by se to vyplatilo určitě i finančně.
Moje video ze Srí Lanky: https://www.youtube.com/watch?v=m37uAWHKqd0
1 komentář: „Srí Lanka 2018“