Druhý říjnový víkend jsme si s kamarády naplánovali výlet na Vysočinu, konkrétně do obce Sněžné. Našli jsme si tu pěkný rodinný domek, který měl kromě klasického vybavení navíc koupací sud s vytápěním na dřevo. Předpověď počasí byla příznivá, proto jsme měli v plánu celodenní sobotní výlet do okolí.
V pátek jsme vyrazili okolo čtvrté hodiny. S Lukym a Sofčou jsme měli domluvený sraz v Novém Městě na společný nákup v Lidlu. Z Nového Města nám zbývalo už jen pár kilometrů do Sněžného. Domek vypadal dobře, interiér byl velký a pěkný, ale ubytovací proces byl zdlouhavý. Smlouva obsahovala 5 A4 stran různých pouček a návodů včetně zápisu stavu elektroměru a naměřených metrů dřeva. Po těchto nezbytných záležitostech jsme si nachystali večeři a především jsme si otevřeli víno a čekali na příjezd zbytku osazenstva.
Po příjezdu Kim s Michalem jsme si připili podruhé a začali topit v sudu, abychom si ho vyhřáli na dostatečnou teplotu. Michal se do toho opřel, takže jsme měli vodu vyhřátou na minimálně 38 stupňů, víc už teploměr nebyl schopný ukazovat 😀 S vínem v ruce jsme si užívali pohled na hvězdnou oblohu a měli radost, že jsme se zase po nějaké době potkali.
Přes Blatiny a Devět skal do Křižánek
V sobotu ráno jsme si dopřáli výbornou snídani v podání Kim a Míši a začali se domlouvat, kam dneska vyrazíme. V plánu byl výstup na Devět skal s tím, že půjdeme ze Sněžného pěšky a dojdeme do obce Křižánky, odkud bychom se zpátky svezli autobusem. Vzhledem k tomu, že měl jet jen jediný spoj, nechtěli jsme riskovat a do Křižánek jsme zavezli auta. Poté jsme vykročili směrem na Blatiny. Počasí nám přálo až na místy silný vítr. Zhruba po hodině jsme dorazili do zmíněných Blatin, kde nesměla chybět zastávka v kavárně Hofer. Dopřáli jsme si kávu a zákusek a pokračovali kolem Drátenických skal dál.
Cesta vedla krásnými lesy, kde jsme i u cest viděli pořád hodně hub. Po kratším výstupu jsme se zastavili u Malínské skály, kam se dalo vylézt a pokochat se krásným výhledem do okolí. Po cestě jsme minuli ještě Lisovskou skálu a pak už nás čekal nejvyšší vrchol Vysočiny, Devět skal. Skalní masiv je opravdu zajímavý, ale výhled byl o něco horší než z předchozí Malínské skály. Po krátké pauze jsme začali sestupovat dolů, abychom stihli dojít do Křižánek před deštěm.
Zhruba po hodině byla vesnička na dohled, tak jsme začali zkoumat, jestli je tu nějaká restaurace. Našli jsme tu restauraci Pod bílou skálou v blízkosti krásného rybníka. K naší smůle tu však byla zrovna svatba, tak jsme odešli s nepořízenou. Nakonec jsme nasedli do aut a přejeli pár kilometrů na Milovy a zapadli do restaurace Poslední míle. Déšť nás zastihl přesně ve chvíli, když jsme nastupovali do auta, takže tak akorát. Jídlo a pití nám vrátilo síly na večerní program. Na chalupě jsme tedy začali znovu topit, ale tentokrát s mírou, abychom se ve vodě neuvařili :). Mezitím jsme stihli zahrát skvělou deskovku Dixit. Relax ve vodě byl dneska mnohem příjemnější, i když obloha byla zatažená a poprchávalo.
Po dnešním celodenním programu se k nám začala vkrádat únava, ale chtěli jsme si ještě přece jen něco zahrát. Dohromady jsme si zahráli ještě jednou Dixit a pár her Výbušných koťátek. Následně jsme padli za vlast a usnuli během pár chvil. Nedělní ráno se opět neslo v duchu výborné snídaně (díky Kim a Míšo), ale čekalo nás i balení a závěrečný úklid. V jedenáct jsme byli nachystaní na odjezd. Nevyhnuli jsme se ještě závěrečnému změření dřeva a odečtu elektroměru a pak už zase zpátky do víru velkoměsta.
