Čtení na: 9 min.

Před výletem do Jeseníků jsem hledal nějakou možnost, jak si náročný program trochu rozdělit a odpočinout si od cyklistiky či horské turistiky. Při první pohledu do mapy se zdálo, že Ostrava je docela blízko, a tak padlo rozhodnutí, že mezi Kouty nad Desnou a Štědrákovou Lhotou si uděláme malé intermezzo právě v Ostravě.

Poslední večer v Koutech se konečně dostáváme k tomu, že si hledáme ubytování v Ostravě. Výběr už je tedy dost omezený, ale přesto se nám daří ulovit poměrně slušnou nabídku v hotelu Akord: 3 noci se snídaní za 3800 Kč. Do Ostravy odjíždíme až poměrně pozdě, necháváme totiž kola ještě na našem dalším ubytování, ať se o ně nemusíme starat. Původní zdání, že to z Jeseníků bude blízko, nebylo až tak pravdivé, a tak je před námi asi dvou hodinová cesta. V Ostravě jsme až po osmé hodině večer, ubytujeme se a jdeme na průzkum okolí. Za hotelem se nachází restaurace, sport bary a hospody. Sice máme hlad, ale jídlo za 250 mně připadá dost drahé, a tak skončíme v hospodě, kde je vrcholem nabídky nakládaný hermelín, který mi bohatě stačí.

Den 1: Procházka po městě

Ráno po delší době nemusíme vstávat brzy a nahánět kilometry na kole, nicméně chtělo by to stihnout snídani. Ta se podává do 10, takže to není až takový problém, škoda jen, že nabídka je trochu omezenější a kávovar vyžaduje údržbu. Obsluha tu není, takže je to na nás. Po snídani plánujeme, co vlastně budeme dnes dělat. Venku je hezky, slunečno, jen možná chladněji. Potřebujeme se dostat do centra města a k tomu plánujeme využít služeb dopravního podniku. Až na zastávce si zjišťujeme, jaké jsou v Ostravě možnosti nákupu lístků a ačkoliv to cenově vychází úplně stejně jako platební karta, tak kupujeme SMS jízdenku na 24 hodin, ať nemusíme řešit, jestli si náhodou někde nezapomeneme pípnout. O prázdninách je tam potenciální možnost něco ušetřit, protože jedna taková jízdenka platí pro více osob.

Tramvaj tu mají pěknou, novou, moderní a dokonce s klimatizací. Hlas v MHD zní až podezřele ne-ostravsky a pozitivně, jakoby každá další zastávka nebo náhradní autobusová doprava byla výhrou v loterii. Vysedáme v centru města u obchodního domu Nová Karolina. Dále pokračujeme pěšky dokonce i přes slavnou Stodolní ulici. K mému překvapení je to spíš taková krátká ulička, na které navíc nejsou jen bary a restaurace, ale i obyčejné obchody. Ano, jsme tady kolem poledne, a tak nelze očekávat nějakou větší akci, ale přesto očekávání bylo zkrátka úplně jiné. Ale nejsme tady kvůli Stodolní.

Kolem (ne)povedené sochy Věry Špinarové postupně přicházíme až k Nové radnici, u které opět můžeme obdivovat (ne)povedená sochařská díla. Kvůli tomu tady ale nejsme, a tak jdeme, nebo spíše jedeme nahoru do věže na vyhlídku. Prvorepubliková stavba díky své výšce 86 metrů poskytuje krásný výhled na celé město, jako na dlani tedy máme nedaleký stadion Bazaly, který však už týmu FC Baník Ostrava neslouží jako domovský stánek. Trochu dál opačným směrem vidíme areál Vítkovic, který rovněž už má poněkud jiné využití a k návštěvě vysoké pece se ještě na tomto výletě dostaneme. Pro Ostravu typické panorama vytváří areál firmy Liberty Ostrava plný kouřících komínů s pohořím Beskydy v pozadí.

Jdeme se podívat také na Masarykovo náměstí, které využíváme k obědu v restauraci pod Starou radnicí. Zde jsme svědky arogance zákazníků platících dvoutisícovou bankovkou a ochoty obsluhy situaci řešit výletem do nedaleké banky. Jídlo levné a dobré a k tomu voda zdarma, co víc si přát. Naše další kroky směřují ke Slezkoostravskému hradu, který si však prohlížíme jen zvenčí a pokračujeme na kopec zvaný Ema. A není to je tak obyčejný kopec, ale halda vytvořená miliony tun hlušiny z okolních dolů. Navíc uvnitř stále aktivní a údajně tam dosahuje teplota až 1500 °C. Z tohoto místa je rovněž pěkný výhled do okolí a komu by se nechtělo platit za vyhlídku na radnici, tak je to alternativa.

Protože jsme blízko zoo a není ještě úplně pozdě, jdeme se podívat na zvířátka. Na vstupné máme díky Ostrava Card drobnou slevu. Mimochodem tato karta je zdarma pro lidi ubytované v Ostravě na minimálně 2 noci. Začíná nám však okamžitě po vstupu pršet, a tak první půlhodinu trávíme konzumací kávy schovaní pod přístřeškem. Začínáme návštěvou u hrochů a krokodýlů, kteří nám však moc radosti nedělají a příliš se nehýbou, naopak sloni si právě vychutnávají večeři (nebo zkrátka jedí celý den), a tak zbytek času do zavírací doby pavilonů trávíme právě zde.

Den 2: Landek Park

Druhý den v Ostravě už víme, že na snídani musíme dřív. Přesto nás kávovar opět přivítá výzvou k vyčistění. Dnes nás čeká dlouhá cesta MHD až na opačný konec města ke kopci zvanému Landek. Zde se mimo jiné nachází hornické muzeum, které se chystáme navštívit. Ačkoliv se dá vstupenka koupit předem, tak je potřeba počítat s tím, že je nutné to udělat více než 24 hodin předem. Pak lístky z “předprodeje” mizí. My opět kvůli slevě 20% kupujeme až na místě a naštěstí není problém s kapacitou, i když skupinka po nás už si musí hodinu počkat.

Prohlídka by měla trvat dvě hodiny a je rozdělena na dvě části. Nejprve přichází pan Milan, očividně už pár let v důchodu. Už na první pohled to není typický průvodce, kterého známe z českých hradů a zámků. Povídá nám o báňských záchranářích, které mimochodem nedávno proslavil seriál České televize Devadesátky. Prohlížíme si vybavení, jaké se používalo v historii i to, co se používá dodnes. Nakonec máme možnost si vyzkoušet část tréninku, kterým záchranáři prochází několikrát do roka.

Pro druhou část prohlídky musíme sfárat do podzemí, kde si nás přebírá další průvodce, možná o pár let mladší než Milan, ale jistě také ještě pamětník zdejší těžby. Sice jsme jen pět metrů v podzemí, ale to nám stačí k tomu, abychom si udělali představu o tom, jakým způsobem se zde v průběhu let černé uhlí dolovalo. Zajímavostí Landeku je bezesporu fakt, že na uhlí zde narazili lidé už v dávné minulosti a vyskytovalo se přímo na povrchu, později se samozřejmě těžilo z větších hloubek až 620 metrů pod povrchem.

Hodina uteče jako voda a vracíme se na povrch, kde máme ještě možnost projet se hornickým vláčkem (za poplatek), což nevyužíváme, ale naopak si prohlížíme venku vystavené těžební stroje. Zdejší restaurace se nám zdá být hodně předražená (asi 300 jen za jídlo fakt dávat nechceme), a tak opouštíme areál Landek Parku a pro oběd si jdeme do nedalekého obchodního centra.

V Ostravě nás zajímá ještě čtvrť Poruba se svým bytovým domem ve tvaru oblouku, a tak studujeme místní dopravu a hledáme nejvhodnější cestu. Jeden místní pán se nám snaží radit a pak si s námi povídá skoro celou cestu, škoda je, že mluví příliš potichu, a tak chytáme jen každé třetí slovo. V Ostravě očividně nejsou zvyklí na turisty a zcela určitě nejsou zvyklí na turisty, kteří chtějí navštívit Porubu. Oblouk je to pěkný, ale zrovna si pod ním místní grilují kuře a k tomu využívají improvizovaný gril vytápěný propanbutanovou lahví. Oheň vypadá dost nebezpečně, a tak raději mizíme, abychom se nechtěně nestali součástí večerních zpráv.

Den 3: Dolní Vítkovice

Poslední den v Ostravě vstáváme tak, abychom se v klidu stihli nasnídat a sbalit. Čeká nás totiž opět přesun zpět do Jeseníků. Nicméně máme ještě plány v Ostravě. Na snídani je tentokrát plno, asi že se o víkendu zkracuje doba, po kterou se snídaně vydává, tak se potkáváme i s lidmi, které jsme za normálních okolností neměli šanci potkat. Z hotelu odcházíme přesně v 10, ještě na recepci si necháváme vytisknout vstupenku na Dlouhé Stráně, kterou údajně budeme potřebovat a vyrážíme do Vítkovic.

Na 12:00 máme koupené vstupenky na prohlídku vysoké pece v areálu Dolních Vítkovic. Protože jsme tu dřív, tak si celý areál, ve kterém už se mimochodem vše chystá na festival Colours of Ostrava, nejprve procházíme. Dáváme si kávu v místní kavárně a přesunujeme se do budovy zvané Gong, což jak se dozvídáme později, je bývalý plynojem přestavěný na jakési kulturní centrum. Zde si vyzvedáváme koupené vstupenky a čekáme na zahájení prohlídky.

Průvodce nám nejprve venku začíná vysvětlovat, jakým způsobem vysoká pec vlastně funguje. Ano, známe to ze školy, ale zdaleka jsem si nikdy nedovedl představit, jak náročný celý ten proces je a kolik se toho musí dělat okolo. Dnes už celý areál vypadá trochu jinak než v době, kdy ještě vysoká pec byla v provozu, ale náš průvodce se nám snaží alespoň slovně přiblížit původní podobu. Přímo v areálu se těžilo kvalitní černé uhlí, ze kterého se vyráběl koks. Železná ruda se původně těžila v Beskydech, později se kvalitnější dovážela z různých koutů světa. Zajímavé bylo využití “odpadního plynu” k pozdějšímu zahřívání vysoké pece vháněním horkého vzduchu, tak trošku perpetuum mobile. Činnost zdejší vysoké peci byla ukončena roku 1998.

Součástí prohlídky je i výhled na širé okolí z moderní nadstavby vysoké pece, která dostala název Bolt Tower. Údajně podle svého tvaru, který má připomínat šroub jakožto jeden z významů anglického slovíčka bolt. Jiná teorie říká, že věž byla pojmenována po fenomenálním sprinterovi Usainu Boltovi, jehož podpis je možné najít na jedné ze stěn. Prohlídka pokračuje sestupem dolů dokonce do útrob samotné vysoké pece, která už není až tak vysoká, protože část dna pokrývá původní vyzdívka. Celou prohlídku zakončujeme ve velíně, ve kterém se zastavil čas ve zmiňovaném roce 1998, což dokazuje nástěnný kalendář.

Než se vydáme na cestu zpět do Jeseníků, zastavujeme se ještě na obědě. Vybíráme kompromis mezi rychlostí, kvalitou a cenou a zastavujeme se v obchodním centru Nová Karolina. Poté opouštíme Ostravu a cestou do Štědrákovy Lhoty máme v plánu ještě několik zastávek. Ale o tom zase příště.

Video