Jihočeský podzimní výlet

Čtení na: 8 min.

Návštěvu jižních Čech jsme měli v hledáčku dlouho. Když jsme tedy přemýšleli, jak využijeme říjnový státní svátek, plán byl jasný. Kromě volného pátku jsme využili ještě jeden volný den v rámci darování krve. Čekaly nás tedy skoro celé 4 dny pěkného podzimního počasí.

Na skok do Tábora a na most Stádlec

Z Brna jsme vyrazili okolo jedenácté hodiny a před naší cílovou destinací jsme si ještě naplánovali návštěvu Tábora. Zaparkovali jsme u místního rybníka, kde bylo dost míst a parkovné zdarma. Do centra to bylo jen kousek. Nejprve jsme řešili oběd, protože už jsme měli docela hlad. Sice bylo více možností, ale jediná rozumná byla ta, kde měli lasagne. Po dobrém obědě, jsme se prošli centrem, podívali jsme se na sochu Jana Žižky na hlavním náměstí a následně jsme vystoupali neuvěřitelné množství různých druhů schodů na kostelní věž. Byl tu pěkný výhled nejen na město, ale i na malý vodopád vytékající z rybníka. Navíc tu měl pan správce velkou prodejní výstavu starých mincí, bankovek, pohledů apod. Návštěvu věže tedy rozhodně doporučujeme.

Po opatrném sestoupání schodů jsme se prošli ke hradbám s výhledem na řeku a také starou bránu. Zpátky na náměstí jsme si dali ještě klasicky cappuccino a vydali se zpátky k autu kolem vodopádu. Nasedli jsme do auta a naše další cesta vedla k mostu Stádlec, což je krásný, architektonicky zajímavý řetězový most, který byl přestěhovaný z jiného místa. Překlenuje řeku Lužnici, okolí je zarostlé, vypadalo to tu parádně. Tom se tu proletěl i s dronem a záběry budou určitě skvělé. Slunce začalo pomalu zapadat, takže jsme naskočili do auta a už bez zastávek jeli až do Písku do našeho Interhotelu Amerika. Dojížděli jsme už za tmy, ale na recepci ještě byla paní, takže jsme se bez problému ubytovali. Prvně jsme šli vyzkoušet hotelovou restauraci a po jídle jsme spěchali na bazén, kde jsme byli sami, parádička, i když voda by mohla být teplejší. Otestovali jsme i hotelovou saunu a pak už konečně odpočinek v posteli. Po dnešku jsme toho měli dost. Zítra konečně Blatná!

Blatná v Blatné

Ráno na snídani bylo poměrně dost lidí, ale místa bylo dostatek. Tak bohatou hotelovou snídani jsme snad ještě nezažili. Od všeho něco, všechno se pořád doplňovalo, no prostě luxus. Po snídani jsme se šli nachystat a vyrazili směrem na Blatnou. Po ránu byla hodně velká mlha a neustupovala ani s příjezdem na Blatnou. Zaparkovali jsme kousek od zámku a šli jsme zjistit jaké jsou časy prohlídek. Vzhledem k tomu, že byl dneska svátek, tak se tu sešlo docela dost lidí a my jsme koupili lístky na prohlídku až za hodinu a půl. Na druhou stranu nám to nevadilo, měli jsme aspoň čas se projít po městě. Blatná je poměrně malé městečko, říká se mu město růží, ale odkaz na růže jsme našli jen v infocentru, tak těžko říct. Náměstí lemovaly pěkné historické domy se spoustou obchodů, které měly ale dnes zavřeno. Udělali jsme okružní prohlídku městem a pomalu jsme se vraceli zpět. Chtěli jsme ještě stihnout dýňové latté v zámecké kavárně Oh Deer! Pomalu se začalo rozjasňovat a bylo teplo, proto jsme si sedli na zahrádku. Moje první dýňové latté a musím říct, že to nebylo nic extra 🙂 Pak už nás čekala prohlídka zámku s hodně mladým průvodcem, který toho hodně věděl, ale pořád říkal ééé a strašně nás to rozčilovalo. Prohlídka zámku byla cca hodinu a už to začínalo být dlouhé. V plánu byla ještě prohlídka zámecké obory, kde chovají daňky. Vstup do zahrady je za dalších 30 Kč, ale co už. Mezitím začalo svítit sluníčko a udělalo se krásně. Daňků tu byla spousta, někteří se přišli ukázat opravdu blízko, někteří odpočívali ve stádu o něco dál. Také tu bylo poměrně dost pávů. Zase jsme si udělali takové lesní kolečko a vydali se zpět. Ještě jsme koupili pivko z místního pivovaru Kohout a vyrazili na nákup do místního Lidlu. Jenže ouha, státní svátek a všechno zavřeno. Nasedli jsme tedy do auta a přejeli na náměstí, kde jsme si dali menší oběd v místní asijské restauraci.

Následoval přejezd k hradu Zvíkov. Časově jsme už nestíhali vstup, ale nám šlo stejně spíš o výhled. Takže jsme si našli vyhlídkové místo u Mirotic, zaparkovali na lesní odbočce a vydali se nenáročnou cestou na místo. Vyhlídka byla ale docela z boku a poměrně zarostlá, což byla škoda. Podle map ale existovalo ještě jedno vyhlídkové místo a sice 2 a půl kilometru vzdálené. Ač se nám už moc nechtělo, vydali jsme se k němu a měli jsme štěstí, že tu byl zrovna vykácený pruh lesa a tím pádem krásný výhled. Dokonce se dalo proletět s dronem. Pomalu se začalo smrákat, proto jsme to vzali rychlochůzí k autu a začali se vracet zpátky do našeho „americkýho“ hotelu. Dneska jsme přijeli dřív, proto jsme se rozhodli, že dáme napřed bazén a saunu a až potom večeři. Tentokrát bylo ale v bazénu dost plno, hlavně řada nevychovaných dětí, proto jsme tu moc nepobyli, ohřáli se v sauně a zašli na večeři.

Okruh Pískem

Ani dnes jsme na snídani nespěchali, měli jsme v plánu pěší výlet od hotelu přes lesní hřbitov. Bylo před dušičkami, tak tu bylo hodně lidí a takový hřbitov v lese je opravdu hezký. Pokračovali jsme dál po naučné stezce, zastavili se na vrcholu Honzíček a nakoukli jsme ze shora do aktivního lomu (asi na písek). Už to nebylo daleko k chatě Živec, kde je také lanové centrum, pěkné venkovní posezení a arboretum. Využili jsme, že tu nikdo nebyl a propletli se lanovými překážkami. Dali jsme si zasloužené cappuccino a vydali jsme se směrem k železné rozhledně Jarník, která slouží také jako telekomunikační věž. Z vyhlídky jsme měli možnost zahlédnout i známý Talínský rybník. Po modré turistické značce jsme došli k Vyhlídce píseckých lesníků, kde končila i Cesta bolestných kamenů. Vydali jsme se tedy po této cestě opačným směrem a zastavovali se u jednotlivých kamenů (např. smrt blízkého, zrada atd.). U Vodáka jsme změnili barvu značky na červenou a pokračovali rovnou do centra města. Po cestě jsme našli opuštěné černé koťátko a následně i kočičí kavárnu, kam jsme zavítali při zpáteční cestě. Nejprve jsme ale zašli k Vietnamcovi pro nějakou svačinu, protože jsme měli hlad, ale zároveň se nám nechtělo do restaurace.

Bohužel čerstvé pečivo bylo pryč a hamburgerová bulka byla sladká, v kombinaci s taveňákem a tvrdým sýrem to nebylo nic moc. Hlad byl ale zažehnán, tak jsme konečně došli až na kamenný most, který je nejstarší v Česku. Vypadá opravdu pěkně, navíc byl kompletně zrekonstruován po povodních v roce 2012. Podívali jsme se i na výstavu soch z písku a obešli si město po druhém břehu řeky až k dalšímu mostu. Stočili jsme se zpátky, prošli jsme kolem vodní elektrárny a zastavili se ještě na skok na několika náměstích v centru. Po cestě zpět jsme se zastavili ve zmiňované kočičí kavárně. Byla tu spousta koček různých druhů, většina se nechala pohladit a následně i nakrmit granulkami. Pak už nám nezbývalo nic jiného než dojít na hotel a využít poukaz na 2-chodové menu a nápoj, který byl v rámci zakoupeného voucheru. Dali jsme si polévku, boloňské špagety a panenku, cheesecake jako zákusek a k tomu víno. Jídlo bylo opět vynikající. Čekala nás ještě poslední návštěva bazénu, tentokrát tu nebylo tolik lidí, tak jsme si i zaplavali.

Download file: Pisek_rozhledna_Jarnik_Cesta_bolestnych_kamenu_Kamenny_most.gpx

Po cestě domů na zámek Hluboká

Na snídani bylo tentokrát hodně lidí, tak jsme seděli až v druhém sále, ale výběr byl opět velký. Check-out proběhl kolem desáté a po cestě domů jsme se zastavili ještě na zámku Hluboká. Cesta trvala asi hodinu, zaparkovali jsme poměrně daleko, ale cesta byla dobrá a nemuseli jsme platit přemrštěnou cenu za parkování. Lidí tu bylo opravdu hodně, překvapilo nás, kolik tu bylo cizinců. Nejprve se nám dovnitř vůbec nechtělo, ale lákala nás alespoň věž, ze kterého jsme tušili pěkný výhled. Vstup byl sice poměrně drahý, ale výhled stál opravdu za to. Zdrželi jsme se tu docela dlouho. Zpátky k autu jsme to vzali přes zámecký park a došli k autu z druhé strany. Vzhledem k tomu, že jsme ještě měli nějaký čas, přemýšleli jsme, kde se ještě zastavíme. Nakonec jsme zvolili Pelhřimov. Zaparkovali jsme kousek od náměstí. Bylo tu liduprázdno, což se odráželo i na množství otevřených restaurací. Nakonec jsme zapadli do tureckého bistra na falafel a kebab. Jídlo bylo velmi dobré, takže jsme byli spokojení. Zbývalo nám projít se po náměstí a mrknout do bočních uliček a pak už hurá zpátky do Brna.

Napsat komentář