Pro mnohé cestovatele byl rok 2020 asi nejhorším v historii. A jak to bylo u mě?
Opatrný začátek
Po návratu z Thajska utrácím benefity za „zájezd“ na hokej plánovaný na březen. Na leden a ani únor už nevymýšlím žádné další cestování. Tři týdny v Asii poměrně nedávno musí stačit.
—
Objevují se první zprávy o koronaviru. Pečlivě sleduji vývoj situace v Číně a po nějaké době se zdá, že tam situaci začínají zvládat. Svět se tváří, že se ho to netýká a u nás je Covid-19 spíše jen předmětem vtipů.
Přehnaný optimismus
Čínská čísla, ač jim mnozí nevěří, klesají a to nám dodává odvahu začít plánovat cestování. Často skloňujeme destinace jako Jordánsko, Madeira nebo Azory a nakonec koncem února kupujeme letenky do Gruzie. K tomu si přidávám Wizz Discount Club s tím, že by se mohl ještě letos hodit.
Do karantény vlezem
Show začíná. Koronavirus útočí už i v Evropě. Nejprve přicházíme o závody světového poháru v biatlonu. Blíží se moje cesta do USA, sleduji počty nakažených takřka denně. Pozitivní je, že v Americe se zatím tváří jako by se nic nedělo. V Česku máme jednotky případů (tedy alespoň ty, o kterých víme), těsně před odletem rostou čísla v sousedním Rakousku, ale můj odlet to nijak neohrožuje.
—
Letím do New Yorku. Průběh letu, kontroly na letišti, nic zatím nenaznačuje tomu, že by se dělo něco vážného. New York docela plný turistů, i když pravda, nemám s čím srovnávat. Další den ráno šok. Ruší se letecké spojení s Evropskou unií a tedy i můj zpáteční let. Následuje další šok. Ruší se hokej. Zkrátka mám o zábavu postaráno a ostatně zbytek si můžete přečíst v samostatném článku: Do New Yorku za (zrušeným) hokejem aneb cestování s koronavirem v patách
—
Po návratu domů nevycházím z domu. Kam bych také chodil, kanceláře zavřené, ještě že jsem aspoň trochu počítal se svou osobní karanténou a vzal jsem si domů ještě před odletem notebook.
Ještě tam budem
V dubnu pokračuje lock-down. Venku už je celkem hezky, hodilo by se nové kolo, ale jaksi není kde koupit. Opravím defekt na starém kole a po pár kilometrech znovu defekt, to už opravit nemůžu, potřebuji obchody.
—
Cyklo-obchody naštěstí otevírají v první vlně. Problém je, že první dny se nikomu moc nechce a zřejmě si nechtějí kazit volno, a tak reálně kupuji kolo až po Velikonocích. Ale lepší než nic. Letos se zdá, že kola budou brzy nedostatkovým zbožím.
Asi budu potřebovat auto…
V květnu podle očekávání neletíme do Gruzie. Nakonec to je docela úleva, že Wizzair lety úplně zrušil. Peníze však zatím v nedohlednu.
—
Už je asi jasné, že letošní dovolená bude u nás. Vzhledem k situaci by se hodilo auto. Stejně jako kolo bych si ho rád koupil, ale kde? Nová auta se momentálně takřka nevyrábí, ojetiny (nejen) z Německa nedováží…
—
Aspoň, že na kole nebo pěšky se dá vyrazit kdykoliv a kamkoliv. Mimochodem květen je měsíc „do práce na kole“, trochu oříšek při home-office.
Ach to české počasí
Ačkoliv auto stále nemám, chceme jet s kolegy do Adršpachu. Červnové počasí nám ale ukazuje svou odvrácenou tvář a tak celý výlet na poslední chvíli musíme zrušit.
—
Počasí nás trápí i na kole. Nejeden výlet skončí předčasně. Kousek za brněnskou přehradou stojíme v bouřce snad hodinu… a pak naštěstí lodí domů 🙂
—
Nakonec přeci jen kupuji auto. Vždy jsem si myslel, že koupit auto bude hračka, ale to neplatí pro dobu covidovou. Cestou domů přes Vysočinu opět jedna bouřka za druhou…
—
Přece jen se necháváme zlákat na levné letenky od Wizzair. Kupujeme Lisabon za 500 korun za zpáteční na začátek srpna. Snad to vyjde… Přeci jen to české počasí zejména v červnu nás dost vypeklo, takže by to chtělo trochu sluníčka a moře.
Hurá zpátky do kanceláře a zase zpět
Konečně se můžeme vrátit naplno zpět do kanceláře a také do naší milované kantýny, což přiláká mnohem více lidí, než jen otevřené dveře kanceláří. Zdá se, že svět je opět normální.
—
Na obloze se objevuje kometa Neowise. Sice nevím kdy přesně a kde, ale beru foťák a několik hodin čekám a nakonec přeci jen se dočkám. Stálo to za to i přes tu spoustu komárů.
—
Přidávám kilometry na kole jak to jen jde. Pořád přemýšlíme, kdy vyrazíme do Bratislavy. Hranice už jsou otevřené, vlaky jezdí, takže cesta zpět bude bez problémů. Čekáme jen na vhodný víkend.
—
Pro velký úspěch zavíráme kanceláře, opět domů na home-office. Na neurčito, čili až dodnes.
—
Ačkoliv Rakousko přeci jen už neprodlužuje zákaz letů do Portugalska, dva dny před odletem nám mění lety tak, že jsou prakticky nepoužitelné. Tím moje „letecké“ výlety pro tento rok končí.
Česko-slovenské výletování
Prvního srpna jedeme na kole na Bratislavy. Je sice vedro, ale neprší a nefouká, takže ideální na kolo. Bratislava je dobrá náhrada za Lisabon, až na to moře. Aspoň, že mají na Slovensku Dunaj…
Na kole do Bratislavy
—
Ke konci srpna už si opravdu musím začít vybírat dovolenou. Zdá se, že na podzim žádná exotika nebude, tak je potřeba využít situace a dokud je hezky někam se podívat i v rámci Česka. Třeba na Lysou Horu.
Ještě více výletů
Do zahraničí se určitě už letos nepodíváme, a tak aspoň malou náplastí nám je návštěva tzv. České Kanady na rozmezí Moravy a jižních Čech: Na pár hodin na kole v (české) Kanadě
—
Hned další víkend jedeme pro změnu do Jeseníků, konkrétně do Vrbna pod Pradědem. Koronavirus už opět klepe na dveře, a tak je potřeba využít každé možnosti si někam zajet i na více než jeden den, dokud nám to nezakáží.
Jeseníky na kole i pěšky
—
Co nevyšlo v červnu, tak na rychlo doháníme v září a jedeme do Adršpachu. Sice jen na chvilku, ale stíháme projít Adršpašsko-Teplické skály i nedaleký Ostaš během dvou dní. Adršpach bez turistů?
—
Na prodloužený víkend (28. září) se chystáme někam na Liberecko, ale předpověď počasí je neúprosná. Bude opět pršet, do toho nové restrikce a opatření. Měníme tedy plány a jedeme alespoň do Kutné Hory. Využíváme v podstatě poslední příležitosti k ubytování a stravování v restauracích před dalším lock-downem. Kutná Hora v rouškách a s deštníkem
Barvy podzimu pod rouškou
Ačkoliv jsou téměř veškeré indoor aktivity zakázány, pořád můžeme chodit ven. A podzim je letos opravdu hezký a barevný. Jinak tomu nebylo ani u Brněnské přehrady, kde byl letos postavený nový turistický chodník.
—
Stíháme hned několik cyklovýletů v okolí Brna, do toho navštěvujeme rozhledny Floriánka u Polešovic, Salaš, Babí lom, Alexandrovu rozhlednu nebo v rámci výletu do Chřibů i bohužel zavřené Brdo.
Stále zavřeno
Situace se příliš nemění, a tak vyrážíme opět jen na výlety po okolí jako například k přehradě Mohelno nebo do nám dobře známého Moravského krasu.
—
Blížící se zimu ochutnáváme při výletu na Pálavu. Ačkoliv celý den svítí sluníčko, půda už je pěkně promrzlá a my také. Za normálních okolností bych asi vyrazil raději někam za teplem…
Mrazivé uvolnění
Konečně je to tady. Otevírají se obchody a dokonce i restaurace. Kupuji si konečně nové boty, do kterých neteče.
—
Opět rychle využíváme situace a vyrážíme alespoň na pár dní vyčerpat zbytky dovolené do Výprachtic v Orlických horách. Na rozdíl od Brna neprší, ale sněží, což je rozhodně mnohem hezčí.
—
Samotný konec roku opět ve znamení zpřísňování opatření. Rychle aspoň jeden svařák na vánočních trzích a opět domů.