Proč?
Proč tak krátkou dobu? Důvodem je nedávné spuštění letecké linky Brno – Berlín, kam se dá letět za krásných 129 Kč. Tento spoj ale létá jen 2x týdně (úterý a sobota) a já si říkal: “Co budu dělat tak dlouho v Berlíně?“, a tak jsem hledal nějakou vhodnou alternativu, kam si výlet prodloužit, a tak jsem nakonec v Berlíně měl jen necelý den, než jsem pokračoval do bulharské Sofie. Ale o tom příště…
Berlín
Odlétám krátce po poledni z Brna. Už dlouho jsem z Brna neletěl, a tak raději přijíždím na letiště dřív, vzhledem k tomu, že kromě mého letu ve stejnou dobu odlétají další dvě letadla Travel Service, u kterých se dá očekávat, že jejich cestující značně zpomalí průchod bezpečnostní kontrolou…
Brněnské letiště už je řadu let stejné, snad jen parkovacích míst je víc, ale to je mi v podstatě jedno, když za necelých dvacet minut to zvládnu autobusem z centra. V odbavovací hale je klavír, u kterého se neustále střídají lidé čekající na svůj odlet, a tak je atmosféra opravdu příjemná a skoro to ani nepřipomíná letiště…
Odlétáme na čas a po necelé hodině dosedáme na letiště Berlín Schönefeld. Toto letiště slouží zejména nízkonákladovým dopravcům a kousek vedle se už řadu let buduje nové berlínské letiště, nicméně termín jeho zprovoznění je stále ve hvězdách. Od letiště vede několik set metrů dlouhý chodník k nádraží (vlaky a také S-Bahn). Kupuji si lístek na vlak do centra za 3,40 EUR (přímé linky RE7 a RB14). Přijíždí pěkný, klimatizovaný vlak a za nějakých 25 minut jsme na nádraží Friedrichstraße, od kterého je to jen pár set metrů k mému ubytování (vlak samozřejmě projíždí celé centrum města a zastavuje na Alexanderplatz Bahnhof, Berlin Hauptbahnhof nebo třeba Bahnhof Zoologischer Garten). Rychle si odložím přebytečné věci a protože mám skutečně jen necelých 24 hodin, tak vyrážím na prohlídku města. Začínám na Muzejním ostrově, kde je bohužel spousta staveb z důvodu rekonstrukce zakryta lešením (a to se týká celého Berlína), pokračuji k náměstí Alexanderplatz, kterému vévodí slavná berlínská Televizní věž. Nahoru nejdu, už vzhledem k času a nutnosti čekání ve frontě raději vyzkouším kouzlo německé kuchyně a dávám si “Currywurst”, což je skutečně jen kousek párku v kečupu posypaný špetkou kari a k tomu pivo, takže malá svačinka pod Televizní věří vychází asi na 5 EUR. Pokračuji slavnou ulicí “Unter den Linden” okolo spousty významných staveb (muzea, opera, kostely, univerzitní budovy) až k Braniborské bráně, kde je zdá se nejvíce turistů v celém Berlíně. Kousek odsud se nachází budova Říšského sněmu (Reichstagsgebäude), která spojuje prvky historické a moderní architektury, ostatně jako spousta dalších budov v Berlíně. Známá je díky prosklené kopuli, která vznikla při rekonstrukci v 90. letech minulého století a dnes slouží i jako vyhlídka. Vstup je zdarma, ale je potřeba se předem zaregistrovat a v době, kdy jsem kupoval letenky, už bylo vše rezervováno (asi 14 dní dopředu). Procházím parkem až k zámku Bellevue, kde přecházím na druhý břeh Sprévy a vracím se zpět. Cestou se jen tak pro zajímavost zastavuji v budově hlavního berlínského nádraží. Moderní, vzdušné, přehledné. Asi nejhezčí nádraží, co jsem měl zatím možnost vidět. Interiér připomíná vícepatrový obchodní dům, spousta obchodů, restaurací a úplně dole samozřejmě vlaky, S-Bahn, U-Bahn, tramvaje, autobusy… prostě moderní dopravní uzel. Večer končím s bilancí 25000 kroků, a tedy docela unavený jdu spát a těším se na další den.
Ráno po snídani mířím nejprve ke slavnému hraničnímu přechodu k dob studené války “Checkpoint Charlie“. Možná naštěstí zde dnes nestojí “američtí vojáci”, a tak můžu fotit, aniž bych jim za to musel platit. Pokračuji po stopách historie ke zbytkům Berlínské zdi, kam se bohužel nedá jít (asi zavřeno). Kousek odsud se nachází Postupimské náměstí, jehož podoba je do jisté míry ovlivněna historickým vývojem minulého století. Po pádu Berlínské zdi se totiž najednou v centru města objevil docela velký kus nezastavěné půdy, a tak vznikla příležitost ke stavbě řady moderních budov, které tvoří dnešní “Potsdamer Platz”. Cestou zpět procházím ještě Židovský památník, ale to už je pomalu čas vydat se zpět na letiště.
Zhodnocení návštěvy Berlína
Berlín určitě stojí za návštěvu a určitě na více, než jeden den. Trochu mi to připomínalo Kodaň. Hlavně asi kvůli všudypřítomným cyklistům, kteří využívají toho, že ve městě nejsou žádné větší kopce a existuje tady velká síť cyklostezek. Ale kromě toho jsou tady také lidé vůči sobě ohleduplní. Ať už pěší, cyklisté, tak motoristé. Mimochodem aut je v centru Berlína opravdu málo, a tak pěší pohyb po městě byl dobrou volbou (i když pro pokrytí větších vzdáleností je asi vhodné využít MHD nebo vlak).
Jak už jsem zmínil, mix moderní a historické architektury je jedním ze symbolů města, ve kterém se stále něco nového staví a za sebe musím říct, že tohle se mi moc líbí. Místní lidé pohodoví, pohotově přepínali do angličtiny, když bylo potřeba (svou maturitní znalost němčiny jsem opět nevyužil). Berlín také donutí člověka uvědomit si pár historických souvislostí, zejména druhé poloviny minulého století.
Cenová hladina samozřejmě odpovídá metropoli západoevropské země. Nejnákladnější položkou je určitě ubytování, kde i levný hostel znamená minimálně 500 Kč za noc, levný hotel pak třeba 2000 Kč za pokoj. Každopádně doporučuji využít Berlín jako “přestupní stanici”, protože spojení z letiště do centra je výborné a nabídka letů z Berlína poměrně široká. Příště tedy bulharská Sofie a ještě odkaz na video: https://www.youtube.com/watch?v=vU8bS3VrNok
1 komentář: „Na skok do Berlína“