Můj nový domov se nacházel v poměrně pěkné čtvrti, ve
které se vyskytovaly jak menší bytové domy (maximálně 4 patra), tak daleko
větší „paneláky“ podle mého odhadu asi tak 100 metrů vysoké. Naštěstí jsme
zamířili právě do jednoho z těch menších domů, které již z venku vypadaly
velmi pěkně a uvnitř snad ještě lépe. Dostal jsem pokoj, ve kterém kromě
postele a skříně v podstatě nic nebylo, ale aspoň jsem si mohl lehnout a
zapnout klimatizaci a trochu si odpočinout od toho ubíjejícího horka venku. Jak
jsem již zmínil, byt vypadal hodně dobře, nábytek úplně jiný, než jsme zvyklý u
nás v Evropě, tady zkrátka žádná IKEA není a jde to poznat. První nevýhodu
čínského nábytku jsem poznal po pár minutách ležení na posteli – matrace, pokud
se to tak dá nazvat, byla neskutečně tvrdá. Ano, to samé bylo již na hotelu,
ale tam jsem byl tak unavený, že jsem si ani nevšiml. Ale v Číně je tohle
asi normální. Kolem čtvrté odpoledne přišli rodiče spolupracovnice, u které
jsem bydlel, a začali připravovat večeři, zanedlouho dorazil z práce i její
manžel a zavolal mě k večeři. Každý měl svou misku s rýží a k tomu
bylo na stole dalších 5 misek s různými čínskými jídly. Dostal jsem hůlky,
které však neumím používat, po několika neúspěšných pokusech jsem dostal lžíci
a vidličku. Poté, co jsme dojedli rýži, následovala ještě polévka. Jídlo bylo
dobré, rozhodně se nedá srovnat s tím, čemu u nás říkáme „Čína“, bylo
zkrátka jiné. Trochu nepříjemné pro mě bylo, že nikdo neuměl anglicky, takže
jsem s obavami čekal, kdo vlastně je ta moje spolupracovnice a zda aspoň
ona bude umět anglicky. Druhý den ráno se podávala snídaně a poprvé jsem uviděl
„Rainbow“. Ne, že by venku pršelo a na obloze se objevila duha, ale tohle je
překlad čínského jména spolupracovnice, u které bydlím. Spadl mi trochu kámen
ze srdce, když jsem zjistil, že anglicky skutečně umí. Ale zpět ke snídani.
Opět něco úplně jiného, než doma. Rýžová polévka, do toho na tvrdo uvařené
vejce, k tomu knedlík a na zapití něco mezi mlékem a jogurtem. Rýžová
polévka je ve skutečnosti jen rýže s vodou bez jakékoliv chuti a první den
jsem z toho byl docela v šoku, ale po čase se na to dá zvyknout. Po
snídani do auta a do práce, ale o tom zase příště…
které se vyskytovaly jak menší bytové domy (maximálně 4 patra), tak daleko
větší „paneláky“ podle mého odhadu asi tak 100 metrů vysoké. Naštěstí jsme
zamířili právě do jednoho z těch menších domů, které již z venku vypadaly
velmi pěkně a uvnitř snad ještě lépe. Dostal jsem pokoj, ve kterém kromě
postele a skříně v podstatě nic nebylo, ale aspoň jsem si mohl lehnout a
zapnout klimatizaci a trochu si odpočinout od toho ubíjejícího horka venku. Jak
jsem již zmínil, byt vypadal hodně dobře, nábytek úplně jiný, než jsme zvyklý u
nás v Evropě, tady zkrátka žádná IKEA není a jde to poznat. První nevýhodu
čínského nábytku jsem poznal po pár minutách ležení na posteli – matrace, pokud
se to tak dá nazvat, byla neskutečně tvrdá. Ano, to samé bylo již na hotelu,
ale tam jsem byl tak unavený, že jsem si ani nevšiml. Ale v Číně je tohle
asi normální. Kolem čtvrté odpoledne přišli rodiče spolupracovnice, u které
jsem bydlel, a začali připravovat večeři, zanedlouho dorazil z práce i její
manžel a zavolal mě k večeři. Každý měl svou misku s rýží a k tomu
bylo na stole dalších 5 misek s různými čínskými jídly. Dostal jsem hůlky,
které však neumím používat, po několika neúspěšných pokusech jsem dostal lžíci
a vidličku. Poté, co jsme dojedli rýži, následovala ještě polévka. Jídlo bylo
dobré, rozhodně se nedá srovnat s tím, čemu u nás říkáme „Čína“, bylo
zkrátka jiné. Trochu nepříjemné pro mě bylo, že nikdo neuměl anglicky, takže
jsem s obavami čekal, kdo vlastně je ta moje spolupracovnice a zda aspoň
ona bude umět anglicky. Druhý den ráno se podávala snídaně a poprvé jsem uviděl
„Rainbow“. Ne, že by venku pršelo a na obloze se objevila duha, ale tohle je
překlad čínského jména spolupracovnice, u které bydlím. Spadl mi trochu kámen
ze srdce, když jsem zjistil, že anglicky skutečně umí. Ale zpět ke snídani.
Opět něco úplně jiného, než doma. Rýžová polévka, do toho na tvrdo uvařené
vejce, k tomu knedlík a na zapití něco mezi mlékem a jogurtem. Rýžová
polévka je ve skutečnosti jen rýže s vodou bez jakékoliv chuti a první den
jsem z toho byl docela v šoku, ale po čase se na to dá zvyknout. Po
snídani do auta a do práce, ale o tom zase příště…
 |
| Můj nový domov |