Proč se vlastně učit finštinu? Těžko říct. Pochybuji, že bych někdy dosáhl úrovně, abych se mohl normálně bavit s Finem bez toho, aniž by on raději přešel na angličtinu. Důvod učit se finštinu je tedy podobný jako třeba u klingoštiny (pozn. umělý jazyk ze Star Treku) – učí se je jen naprostí blázni a ve volných chvílích Sheldon Cooper (pozn. The Big Bang Theory). Přesto bych rád alespoň trochu nastínil, jak finština vypadá.
Začínáme opravdu jednoduchými věcmi, abych neodradil hned na začátku. “Ahoj” se řekne “Moi” nebo “Hei”. Tak to vypadá jako jednoduchý jazyk. Navíc bych dodal, že české “ano” se překládá jako “Joo” (čti dlouze: “jó”). Pořád to vypadá hodně snadno. Tak bych ještě přidal několik jednoduchých pozdravů: “Moro!“, “Terve!” a nebo třeba “Päivää“. Důležité a rovněž celkem snadné slovíčko je také “kiitos“, což znamená “děkuji”. Naopak pro české “prosím” nemá finština ekvivalent (i když jsem byl upozorněn, že má, ale pro účely článku je mnohem zajímavější psát, že nemá …ale kdyžtak zkuste “Ole hyvä”). Uvedená slovíčka jsou skutečně ta nejzákladnější, ale použitelná v mnoha situacích a skutečně není problém si je zapamatovat, stejně jako není problém s jejich výslovností. Ve finštině obecně je výslovnost velmi snadná, protože se vyslovuje vše, co je zapsáno. V praxi to znamená, že zdvojené samohlásky (ale i souhlásky) se vyslovují dlouze, takže například kiitos vyslovujeme “kítos”. Dále bych upozornil, že Finové vyslovují celkem výrazně hlásku “r“, zejména v Tampere. Zajímavostí také je, že ypsilon se vyslovuje skutečně tvrdě (řekl bych skoro jako německé “ü“), naopak měkké i měkce. Myslím si, že pro Čechy není finská výslovnost velkým problémem. Pozor však na to, že je skutečně nutné dodržovat správnou výslovnost zdvojených hlásek, jako příklad bych uvedl slova “tapaa” a “tappaa“, první slovo znamená “potkává”, zatímco druhé “zabíjí”, což je celkem velký rozdíl.
Krátkou kapitolu bych rád věnoval rozdílu mezi spisovnou a hovorovou finštinou. Některá finská slovíčka jsou totiž dlouhá a Finové mají tendenci je zkracovat (třeba číslovky). Rozdíl ukážu na příkladu jednoduché a užitečné věty “Jak se máš?”, kterou do finštiny překládáme jako “Mitä kuuluu?” nebo více hovorově “Miten menee?”. Odpovíme buď “Kiitos, hyvä!” v prvním případě nebo “Kiitos hyvin!” v případě druhém, což znamená “Děkuji, dobře”. Musím uznat, že začátečníky tyto rozdíly moc nepotěší, navíc bych dodal, že téměř vše ve finštině má své hovorové ekvivalenty, které dávají začátečníkům docela zabrat… Zde jsem asi nezvolil moc vhodný příklad, ale potřeboval jsem si nějak pomoct s uvedením další video ukázky – Mitä kuuluu, Marja – Leena?
Číslovky
Nyní bych uvedl pouze základní číslovky ve finštině, podotýkám, že se jedná o spisovnou a tedy v některých případech hodně dlouhou variantu:
1 – yksi
2 – kaksi
3 – kolme
4 – neljä
5 – viisi
6 – kuusi
7 – seitsemän
8 – kahdeksan
9 – yhdeksän
10 – kymmenen
11 – yksitoista
12 – kaksitoista
20 – kaksikymentä
21 – kaksikymmentäyksi
100 – sata
1000 – tuhat
100 000 – satatuhatta
Stačí tedy umět základní číslovky 1-10, dále pak vědět, že čísla 11-19 se skládají přidáním “toista“, další číslovky je pak snadné složit, dále už pak stačí znát 100 a 1000. Číslovky se pak v psané formě “lepí” na sebe, takže nám nakonec vznikají hodně dlouhá slova, jako například: “viisisataatuhattakaksisataaseitsemänkymmentäyhdeksän“. Ještě drobná poznámka, proč například 100 se řekne “sata” a 200 pak “kaksisataa“. Odpovědí je další kapitola – partitiv.
Partitiv
Partitiv se ve finštině používá například po číslovkách větších než 1, ale také u pozdravů (Hyvää paivää!) a také u některých sloves (například po slovese rakastaa – milovat). Tvoří se pomocí koncovky -ta/-tä (po souhlásce a dlouhé samohlásce) nebo koncovky -a/-ä (po krátké samohlásce). Samozřejmě existuje také celá řada výjimek, které zde nemá cenu psát. Pro ilustraci několik příkladů:
auto – autoa
kirja – kirjaa (kniha)
koira – koiraa (pes)
sisko – siskoa (sestra)
tee – teetä (čaj)
olut – olutta (pivo)
O tom, zda použít a nebo ä rozhoduje tzv. vokálová harmonie. Stručně řečeno jde o to, že samohlásky a, o, u nemohou být spolu v jednom slově se samohláskami ä, ö, y.
Slovesa
Slovesa jsou ve finštině rozdělena do několika slovesných tříd, vedle toho existuje i několik nepravidelných sloves. Jako příklad bych uvedl sloveso puhua, což znamená mluvit a patří do 1. třídy (alespoň podle naší učebnice). Z uvedeného infinitivu napřed odebereme koncovku -a, a pak můžeme vytvořit všechny tvary:
minä puhun – (já) mluvím
sinä puhut – (ty) mluvíš
hän puhuu – (on/ona/ono) mluví
me puhumme – (my) mluvíme
te puhutte – (vy) mluvíte
he puhuvat – (oni) mluví
Minä puhun tšekkiä, englantia, saksaa ja vähän suomea. – Mluvím česky, anglicky, německy a trochu finsky.
Uvedl jsem i příklad použití slovesa ve větě, se slovesem puhua se používá partitiv, takže v uvedeném příkladu jsme označil tyto koncovky, ale zpět ke slovesům. U některých tříd se kromě koncovek mění jedno nebo více písmenek přímo v daném slovese, které přechází z takzvané “weak grade” do “strong grade” a naopak. K tomu ještě existuje řada nepravidelných sloves, ale skutečně nemá cenu to zde rozebírat, zkrátka je to celé poněkud složitější…
Pády
Podle české Wikipedie má finština 14 pádů. Přiznám se, že my jsme se v hodinách finštiny naučili jen nějakých 6-8 pádů a už to nás stačilo k tomu, že jsme se v tom ztráceli. Je to totiž úplně jiné, než v jiných jazycích. Zatímco v češtině nebo angličtině si pomáháme předložkami, finština používá opět koncovky. Nejlepší bude uvést několik příkladů, ve kterém použiji slovo talo, což znamená dům.
talo – dům
talon – domu
talossa – v domě
talosta – z domu
taloon – do domu
talolla – na domě
talolta – z domu
talolle – na dům
A dalo by se pokračovat, ale uvedl jsem jen těch pár nejzákladnějších, a už zde jde vidět, jak je to složité. Například talosta a talolta znamenají “z domu”, ale v prvním případě se jedná o uzavřený prostor (jsem uvnitř domu a jdu ven) a v druhém případě jde o otevřený prostor (v případě “z domu” by asi znamenalo skočit ze střechy, ale přiznám se, že nevím).
Myslím, že pro první (a zároveň poslední) lekci by to stačilo. Rozhodně doporučuji studovat základy finštiny alespoň na EILC kurzu. Je sice jasné, že se naučíte opravdu jen pouhé základy, ale finština je opravdu zajímavý jazyk, který se hodně liší od všech ostatních, a je to tedy skutečně něco originálního, když umíte alespoň pár slov. Na Wikipedii existuje o finštině docela dobře napsaný článek, ve kterém je gramatika podrobně vysvětlena (viz odkaz na konci článku). Naopak nevěřte překladači od Googlu, který funguje skutečně jen na hodně jednoduchá slovní spojení, ale jinak moc nepomůže. Toto je pravděpodobně můj poslední příspěvek na tomto blogu, takže doufám, že si našel své čtenáře a že třeba někomu pomůže v rozhodování, zda vyjet do Finska nebo na Erasmus obecně. Zároveň bych se chtěl omluvit všem těm, kteří finštině rozumí, aby omluvili chyby v tomto článku, protože já skutečně finsky neumím a zde se jedná opravdu pouze o naznačení toho, jak finština vypadá.
Jo a abych nezapomněl na tři důležitá slova: vittu, perkele, saatana! Jsou to poměrně důležitá finská slovíčka, která jistě uslyšíte. Ještě bych rád zmínil, že Finové mají svůj osobitý styl konzumace alkoholu, pochopit ho pomůže následující video:
Finská hudba
Jen několik ukázek, myslím, že už jsem je tady prezentoval, ale klidně to sem dám ještě jednou: